Originální název: The Lying Game
Počet stran: 296
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Harriet Lockwoodová vždy věděla, že své dceři Florence nerozumí. Že si jedna k druhé neumí najít cestu a jejich pokusy o dialog jsou vlastně dvěma nesourodými monology. Nekonečný sled nedorozumění, trvalá rozladěnost. A pak jednoho dne Harriet zjistí, proč to tak je: dívka, kterou patnáct let vychovávala, není její biologická dcera.
Zoey Sandsová je pravým opakem energické Harriet. Ve svém chaotickém životě plném nejistot má jediný pevný bod: dceru Nell. A teď na jejím prahu stojí nějaká cizí ženská a tvrdí, že Nell není její? To přece nemůže být pravda!
Ukáže se, že je to pravda. Ale co teď s ní? Nešťastná shoda okolností, která se odehrála před patnácti lety, teď zásadním způsobem ovlivní životy dvou rodin. Nic už nebude jako dřív. A nikdo vlastně nebude vědět, jestli se on sám zachoval správně..
Něco ke knize
Harriet
je žena, která má vše pevně ve svých rukou. Má skvělé čtyři děti,
milujícího manžela, dobrou práci a nádherný dům na venkově. Jediné, co
ji trápí, tak vztah s nejstarší dcerou Florence, se kterou si vůbec
nerozumí. Florence je tak jiná než ona, nikdy k sobě nenašly cestu.
Naopak Zoey má s dcerou Nell perfektní vztah a to i přesto, že každá je
úplně jiná. Žijí v Anglii, kde Zoey vlastní second hand, sama chodí
oblékaná ve vlastních výtvorech, žijí v malém bytečku nad obchodem a
nebýt Nell, která se stará o účty, už by dávno zkrachovala. Nell svého
otce nezná, jako otce bere Richarda, který s nimi žije již od jejích
sedmi let.
Celý příběh započte, když Florence má nehodu, která ji málem stojí
život. Potřebuje krev a při té příležitosti Harriet zjistí, že není
možné, aby byla dcerou Olivera, jejího manžela. Chce mít ale jistotu a
tak pošle tajně na testy DNA jejich kartáčky. Při čtení výsledků nemůže
uvěřit svým očím. Už je jasné, proč si s Florence nerozumí. Nemocnice
udělala chybu a před patnácti lety zaměnila dvě holčičky. Florence není
její biologická dcera.
Harriet rozjíždí pátraní, chce svoji dceru poznat a to i přesto, že
Oliver si zásadně stojí za tím, že Florence je jejich dcera a že tak to
zůstane. Mezitím i Zoey zjišťuje možnost výměny, nemocnice ji sama
informovala a posílala na různé testy. Najednou se jí před dveřmi zjeví
Harriet a drama začíná.
Moje hodnocení a dojmy
Ještě
teď mám husí kůži, hned jsem si vzpomněla na kauzu vyměněných holčiček
právě u nás, o těch je v knize i zmínka. Když se tohle stalo, řikala
jsem, jak je to hrozný. Po několika měsících, v knize dokonce patnácti
letech zjistíte, že dítě, které jste kojily, vstávaly k němu v noci,
vychovávaly, tak není Vaše. Já bych to asi nechtěla vědět, nechtěla bych
najednou zjistit, že dítě, které miluju není mé. A dokonce se ho třeba
vzdát?! Tady jsem souhlasila na začátku s Oliverem, když tvrdil, že
nezáleží na genech, že Florence je zkrátka jejich. Vychovaly ji a tohle
na tom nic nemění.
Na druhou stranu chápu i Harriet, že chtěla najít svojí biologickou
dceru, kterou devět měsíců v sobě nosila a porodila. Akorát nehleděla na
důsledky a bylo jí jedno, že tím může zničit život ostatním, jednala
pouze sobecky, mateřsky sobecky, protože chtěla vědět, jak žije její
holčička. Vyčítat jí to asi nešlo, když se na to podíváme z druhé
strany. Sama nevím, jak bych se zachovala, kdyby se to stalo mě.
Kniha Vás vtáhne do děje, vše prožíváte s rodinami, po bolest a naději
až zklamání. Kolikrát mi bylo úzko, měla jsem husí kůži. Je to prostě
strašný a celou dobu jsem přemýšlela...
Je to první kniha od Tess Stimson, kterou jsem četla a rozhodně si chci
přečíst další. Co mě ale dostalo, tak konec. Nebudu spoilerovat, to bych
Vás připravila o to nejlepší, ale na konci jsem měla chuť s knihou
praštit a nemohla tomu uvěřit, takovýhle zakončení by mě ani ve snu
nenapadlo. Díky tomu se mi kniha ještě více vryla pod kůži.
Plný počet hvězdiček ale nedávám a to z jednoho prostého důvodu. Erotika
k knihách mi nevadí, postelové scény mi taky nevadí, naopak jsem
kolikrát ráda. Ale v téhle knize mě to vyloženě rušilo a kolikrát mi to
přišlo vulgární a nevkusný, detailně popsaný.
Žádné komentáře:
Okomentovat