Originální název: Hunted
Série: Škola noci
Díl: 5.
Počet stran: 368
Rok vydání: 2010
Vydání originálu: 2009
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Proroctví se naplnilo, padlý anděl uvězněný po celá tisíciletí v hlubinách země se osvobodil a Zoey Redbirdové a jejím kamarádům nezbývá než utéct ze Školy noci. V podzemních chodbách pod opuštěným nádražím budou v bezpečí před hrůzami, které se odehrávají na povrchu – ale nedostali se jen z jednoho maléru do druhého? Nevyzpytatelná červená mláďata mají svá tajemství, ve tmě se skrývá cosi neviditelného, objevují se další záhadné prorocké básně a Zoey pronásledují podivné, až příliš živé noční můry. Když se však nakonec Zoey ocitne v opravdovém ohrožení života, může za to docela obyčejná žárlivost. Dokáže se budoucí velekněžka postavit pradávnému zlu a vyřešit svoje komplikované vztahy, nebo se do toho jako správná puberťačka jen zamotá ještě víc? Není totiž vůbec jednoduché poznat, kdo je přítel a kdo nepřítel…
Něco ke knize
Zoey musela se svými přáteli opustit Školu noci a ukrýt se v podzemní
spolu s červenými mláďaty. Jenže ani tady neni jistota, že mláďata
nejsou nebezpečná. Největší problém ale je nejspíš Kalona, který se Zoey
nabourává do snů a ona se tomu nedokáže bránit. Kalona se jí snaží
přesvědčit, aby se dala na jeho stranu a hlavně, že ona je jeho A-ya.
Moje hodnocení a dojmy
I
v tomto díle mi šíleně vadilo, že autorka se stále vrací k těm
předchozím a neustále připomíná, co se vlastně stalo a proč tomu tak je.
Myslim, že tohle je zcela zbytečný. Phyllis C. Cast se snaží o napětí,
tempo, ale neustále se vracení k prvním dílům to trochu kazí. Když už
jsem se dostala až k tomuhle pátému, tak už mám docela pojem o postavách
a o tom, co se stalo v dílu prvním.
A další stížnost, Zoeyin milostný život. Nemůže se rozhodnout. Erik i
Heath po ní touží a ona neví, co chce. Čekáte akce a místo toho máte
ufňukanou Zoey, grr.
Ale jinak kniha je kapánek lepší než nějaké předchozí díly, u kterých mě téměř přecházela chuť číst.
Ukázka z knihy
,,Víš opravdu jistě, že mě nemůžeš milovat?" Přitáhl si mě do náruče.
Křídla zavířila a zahalila mě svojí měkkou temnotou jako teplá deka, v
prudkém kontrastu k omamnému, bolestnému chladu jeho těla, které jsem
začínala znát nazpaměť. Sklonil se a pomalu, jako by mi dával čas na
rozmyšlenou, přiblížil rty k mým. Když se setkaly, polibek mě celou
spálil mrazem. Cítila jsem, že padám. Nevnímala jsem nic kromě jeho
těla, jeho duše. Chtěla jsem se do něj vpít, dovolit mu, aby se ve mně
ztratil. Otázka nebyla, jestli ho dokážu milovat, ale jak bych ho mohla
nemylovat? Věčně ho objímat - vlastnit... ani to nebylo dost. Věčně ho
objímat... Ta myšlenka mnou projela jako kopí. A-yu stvořili k tomu, aby
ho milovala a navěky věků ho objímala. Bohyně! vykřikla jsem v duchu.
Copak jsem doopravdy A-ya? Ne. Nemůžu být ona. Nedopustím to!
Žádné komentáře:
Okomentovat